Osobní stránka Josefa Pavlíčka

 

Datum narození tělesa:	Josef Pavlíček se narodil 13.9.1976 v Berouně, v rodině přírodozpytců, Janu a Renátě Pavlíčkovým.
První krůčky k umění:	První krůčky k hvězdné kariéře hudebního tělesa učinil génius v necelém roce života. Již v tak útlém věku si uvědomoval neutěšenost dechových kapel vyhrávajících každé poledne ( v letech 1976-1977 byly v módě) z amplionu městského rozhlasu. Jeho duše se nemohla ještě rozvíjet na poli hudebním díky nedostatečné vyspělosti některých končetin nutných ke hře na kytaru. Tudíž svůj vzdor děsnému normalizačnímu trendu projevoval křikem.
Umělecká Odyssea:	Umělecká Odyssea, která trvá do dnes, byla umělcem započata v první třídě základní školy. Zde budoucí umělecké těleso krátilo nudné chvíle hodin vlastivědy drážděním spolužáků. Velmi rychle si umělec všiml, že spolužák bodnutý ostrým předmětem (nejlépe kružítkem zapůjčeným spolužákem z vyššího ročníku osmiletky) vydá melodický, byť ječivý zvuk. Dle velikosti, tělesných dispozic a pohlaví spolužáků byl umělec schopen reprodukovat nerůznější zvuky. Velmi často vyplňoval nekonečně se táhnoucí hodiny vlastivědy či matematiky nejrůznějšími výkřiky spolužáků či spolužaček. Tím vlastně začínal fakticky první větu rozsáhlé hudební produkce. Pod pojmem „SÓLO“ chápejme budící, respektive, elementární výkřik. Tento výkřik rozehrál  hudební blok. V kánonu s vyučující učitelkou končil první akt symfonie. Často v těsném závěsu za prvním následoval  akt druhý, kdy umělec hrdinně kráčel do místnosti ředitele. Nemůžeme zapomenout ovšem na skvostný kánon s vyučujícím, který tuto cestu provázel. Produkce končila bohužel často výpraskem, který umělci udělil jeho nechápavý rodič. Umělec si již tehdy uvědomoval zkostnatělost školního systému a často se odvolával na Jana Ámose se slovy „škola horu“.
Cesta do nebe:	Hvězdnou éru sólového kytaristy nastartoval v kapele „Shapeless Puppets“. Jak umělec sám občas přiznává „připadal jsem si, jak beztvará loutka“. V tomto bigbeatovém triu působil fakticky rok a seznámil se pečlivě se všemi kouzly muzikantského života. Po odchodu z „Shapeless Puppets“ působil umělec chvíli na volné noze. Toto období nebylo delší než 10 měsíců. Pak umělce navštívil baskytarista kapely „Závolšáci“, kterou umělec později nazýval „Zárošťáci“. Muž tento nebyl spokojen s chodem kutálky v countryovém stylu a toužil po stavbě nového country bandu. Umělec se nechal přemluvit a na celé tři roky oblékl vysoké boty, klobouk a modré kalhoty. S nově vzniklou kapelou „Beznázwu“ sjezdil všechny možné i nemožné místa v České republice. Umělec často vzpomíná na tyto léta : Byly to doby, kdy jsem se naučil jezdit a padat z koně. Moje vzezření připomínající mušketýra ostře kontrastovalo s přirozenou zemitostí country bandu. To mělo za následek,že mě sváděly ženy starší řádově o desítky let. Zatím co mladice útlých pasů toužící po milovnících divokého západu a obdivující muže z románů Karla Maye toužily po ostatních členech bandu, na mě se lepily baby. Po třech letech působení na prknech coutnry scény umělec odchází a spojuje se s neméně významným hudebníkem Ing. Ondřejem Ekrtem. Zakládají společnou hudební skupinu Jazz Light. Umělec uvádí ve svých pamětech : Legendární skupina Jazz Light nemohla vzniknout bez tak vynikajícího tělesa, jakým je jednoznačně Ing. Ondřej Ekrt. Když jsem se sním prvně setkal, pochopil jsem, že je on ten pravý. Prohodil jsem s ním pár slov. Byl jsem úplně konsternován jeho schopnostmi. Nejen že byl významným tělesem v hudebním smyslu, ale také uměl zacházet s nejrůznějšími tělesy ve smyslu fyzikálním. První zkouška se odehrávala v laboratoři VŠCHT v Praze Dejvicích. Zde Ing. Ondřej Ekrt triumfoval. Uměl ohřát párky v peci na odlévání aluminia a hliníku. Také mi ukázal, jak šumí draslík vhozený do kýblu s vodou. První zkoušku jsme honili draslík po mokrém linu v laboratoři. Byla to zkouška nezapomenutelná.